Výzkumníci přesně určili specifický nervový okruh u opic rhesus, který působí jako přirozený inhibitor motivace, což vysvětluje, proč mají lidé a zvířata potíže se zahajováním nepříjemných úkolů. Objev publikovaný v Current Biology naznačuje, že prokrastinace není jen věcí vůle, ale má kořeny v neurobiologických mechanismech.
Motivační brzda: Neurální dráha
Studie se zaměřila na to, jak opice reagovaly na úkoly s různými odměnami: jednoduchá odměna versus odměna spojená s nepříjemným podnětem (výfuk vzduchu do obličeje). Jak se dalo očekávat, opice váhaly více, když se úkol týkal nepříjemného závanu vzduchu.
Aby to vědci dále studovali, použili chemogenetiku – metodu přesné kontroly aktivity mozkových buněk pomocí léků – k potlačení okruhu spojujícího ventrální striatum a ventrální globus pallidus, dvě oblasti mozku kritické pro motivaci.
Potlačení brzd usnadňuje akci
Když byla činnost okruhu potlačena, byly opice ochotnější začít s úkoly i když si byly vědomy blížícího se závanu vzduchu. To naznačuje, že identifikovaná cesta přímo reguluje zahájení akcí tváří v tvář nepohodlí. Vědci vysvětlují, že potlačení této cesty účinně „uvolnilo“ brzdu motivace.
Důsledky pro lidské chování
Výsledky mohou poskytnout vhled do toho, proč se lidé snaží dokončit úkoly, které považují za nepříjemné, od pracovních úkolů po obtížné konverzace. Docent Ken-ichi Amemori z Kjótské univerzity poznamenává, že pochopení tohoto mechanismu může pomoci vysvětlit motivaci v moderních, stresujících společnostech. Tento výzkum není přímo použitelný na lidi, ale předpokládá se, že základní nervové obvody jsou dostatečně podobné, aby naznačovaly společné mechanismy.
Studie zdůrazňuje, že prokrastinace není morální selhání, ale důsledek základních mozkových procesů navržených tak, aby upřednostňovaly vyhýbání se nepohodlí, a to i na úkor efektivity. Toto zjištění by mohlo vést k budoucím intervencím, které lidem pomohou překonat motivační bariéry v každodenním životě.
