Dotaz čtenáře na viditelnost dinosaurů ze vzdálenosti 66 milionů světelných let odhaluje překvapivé důsledky pro budoucí astronomické projekty. Tento myšlenkový experiment není jen bizarní – poukazuje na extrémní potíže s rozlišením objektů na kosmické vzdálenosti a zároveň poukazuje na potenciál pro budoucí pozorování exoplanet.
Problém vzdálenosti a času
Pokud by mimozemšťané existovali 66 milionů světelných let od Země, pozorovali by naši planetu takovou, jaká byla před 66 miliony let. Náraz asteroidu Chicxulub, který zničil neptačí dinosaury, by k nim teprve nyní dorazil ve formě světla. Otázkou není, zda mohli vidět dinosaury, ale zda je jejich technologie schopna vyřešit něco tak vzdáleného a nejasného.
Výpočet zdánlivé velikosti
Abychom určili požadovanou velikost dalekohledu, musíme nejprve vypočítat zdánlivou velikost 10metrového Tyrannosaura v této vzdálenosti. Při použití aproximace z malého úhlu by se dinosaurus objevil pod úhlem asi 10-21 stupňů — nepředstavitelně malý zlomek stupně. To znamená, že k jeho vyřešení je vyžadována extrémní přesnost.
Problém s měřítkem dalekohledu
Rozlišení objektu této velikosti vyžaduje zrcadlo dalekohledu o průměru přibližně 3,2 x 1016 metrů, neboli 3,4 světelných let napříč. Takové zrcadlo by zastínilo celé hvězdné systémy a vyžadovalo by hmotnost více než 1030 metrických tun – více než 100 milionkrát větší hmotnost než Země. Postavit takový dalekohled není jen obtížné; při použití moderních materiálů a technologií je to fyzicky neuvěřitelné.
Interferometrie jako možné řešení
Astronomický interferometr využívající několik menších dalekohledů oddělených obrovskými vzdálenostmi by teoreticky mohl napodobit rozlišení tohoto nemožného zrcadla. Materiálové požadavky by však zůstaly absurdní: biliony metrických tun zrcadlové hmoty.
Důsledky reálného světa pro pozorování exoplanet
Přestože je pozorování dávno mrtvých dinosaurů nepraktické, základní cíl zůstává relevantní. Astronomové závodí ve výrobě dalekohledů, které dokážou rozlišit povrchové detaily na exoplanetách – vzdálených světech obíhajících kolem jiných hvězd. Dosažení tohoto cíle, dokonce i při realističtějších 10 světelných letech, vyžaduje pole rozkládající se na stovky kilometrů. I když je to mimo naše současné možnosti, tento výkon je v nadcházejících desetiletích dosažitelný.
Vidět kontinenty na exoplanetě není sci-fi; je to otázka techniky a odhodlání. Principy jsou jasné a lidský mozek existuje.
Otázka dinosaura není jen myšlenkový experiment. Je to připomínka, že vesmír vyžaduje extrémní opatření, aby odhalil svá tajemství, ale tato opatření nejsou vždy nedosažitelná.
